---

Použití funkce PRUMER v Excelu

Matematický (správně se má říkat aritmetický) průměr si jistě každý z nás pamatuje ze školních lavic. V Excelu funkci PRUMER zapisujeme v následujícím tvaru:

=PRUMER(oblast dat 1; oblast dat 2....30) 

Oblast dat může být vymezena souřadnicemi buněk (např. A1:A10) nebo názvem pojmenované oblasti (pojmenovaný sloupec, řádek nebo dynamicky pojmenovaná oblast). Na průměru není nic složitého a proto se rovnou pustíme do příkladu:

Šéf nám dal za úkol zjistit jaký maji zákazníci obchodu průměrný příjem. Následující tabulku s příjmi si přepište do Excelu a uložte si ji (budeme s ní dále pracovat):

Pomocí excelovské funkce PRUMER je řešení více než snadné. Třeba do buňky D2 stačí zadat vzorec v následujícím tvaru:

=PRUMER(A1:A6)

Výsledek funkce nikoho nepřekvapí:

Průměrný příjem zákazníků obchodu je ve výši 3500. Můžeme být spokojeni a šéf taky. Jenže život není tak jednoduchý, abychom si vystačili jenom s funkcí PRUMER. Průměr se totiž používá jenom u souboru dat ve kterém jsou minimální rozdíly. O souboru dat s velkými rozdíly pojednává následující kapitola.

Více informací k Excelu

---

Funkce MEDIAN

Funkce MEDIAN vypočítá střední hodnotu čísel. V Excelu ji zapisujeme v následujícím tvaru:

=MEDIAN(oblast dat 1; oblast dat 2....30)

Neocenitelnost funkce MEDIAN nejlépe pochopíme na názorném příkladě. Příklad bude stejný jako u funkce PRUMER, jen se změní vstupní data (ta si přepište podle níže uvedeného obrázku):

V buňce A1 a A6 jsme změnili data. To mělo za následek, že se nám i zvýšil průměrný příjem zákazníků. Pruměr teď činí 12333. Když bychom v podnikání vycházeli z průměru, tak bychom nepochybně velmi brzo zkrachovali. Vysvětlení je jednoduché. Nastavíme ceny pro "průměrného" zákazníka, jenže "průměrných" zákazníků je ve skupině málo. Sledujeme šest příjmů, ale jenom jeden má hodnotu průměru a větší. Takový postup je špatný. Napravit ho můžeme použitím funkce MEDIAN. Tu zapíšeme do buňky D3 v následujícím tvaru:

=MEDIAN(A1:A6)

Výsledek mediánu je 3500. Vyšší nebo stejný příjem mají ve skupině tři zákazníci. Tři zákazníci jsou více než jeden:

Hodnota medianu je najednou na stejné výši, jaká byla hodnota průměru před změnou vstupních dat. Z toho plyne ponaučení, že medián se používá u souboru dat, mezi kterými jsou velké rozdíly (proto jsme do buňky A1 dali hodnotu 1 a do buňky A6 hodnotu 60000). Statistici tomu říkají variační rozpětí.

Více informací k Excelu

---

Variační rozpětí

Náš soubor dat je krátky a proto jsme variační rozpětí mohli odhadnout od oka. Jiná situace nastane ve chvíli, kdy bude dát mnohonásobně více. V tom případě je užitečné si variační rozpětí vypočítat. Budeme k tomu potřebovat dvě funkce:

1. Funkce MAX - najde nám v souboru dat buňku s nejvyšší hodnotou (v našem příkladu najde buňku A6 protože má hodnotu 60000)
2. Funkce MIN - najde nám v souboru dat buňku s nejnižší hodnotou (v našem příkladu najde buňku A1 protože má hodnotu 1)

Zápis funkce MAX a MIN je stejný jako u funkce PRUMER nebo MEDIAN:

=MAX(oblast dat 1; oblast dat 2....30)

Do buňky D4 si zadáme funkci MAX v následujícím tvaru:

=MAX(A1:A6)

Do buňky D5 si zadáme funkci MIN v následujícím tvaru:

=MIN(A1:A6)

Nakonec si spočítáme variační rozpětí tak, že jenom odečteme minimální hodnotu od té maximální. Do buňky D6 napíšeme vzorec:

=D4-D5

Tím máme hotovou jednoduchou statistickou analýzu dat a ani to nebolelo. Všechna data potřebná pro rozhodnutí máme na jednom listu:

Jasně vidíme jakou máme nejvyšší a nejnižší hodnotu v souboru. Vidíme i variační rozpětí, které nám říka, že v souboru dat jsou obrovské rozdíly (i s přihlédnutím k nejnižší a nejvyšší hodnotě). Proto místo průměru použijeme medián.

Více informací k Excelu

© Fotis Fotopulos, 2011

Obrázky © Fotis Fotopulos, 2011

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace se nesmí reprodukovat, ukládat do informačních systémů či rozšiřovat jakýmkoliv způsobem, ať již polygraficky, fotografickou reprodukcí, elektronicky, audio a video cestou, ani jinými prostředky bez písemného souhlasu majitele práv.